Náměstí Miloše Formana

Náměstí, které vzniklo náhodou. Na konci Pařížské třídy zůstalo jako vedlejší produkt jednoho století asanací: nejdřív zbourání Josefova, pak válečné škody z roku 1945 a nakonec stavba brutalistního hotelu InterContinental (dnes Fairmont Golden Prague) v sedmdesátých letech. Nad podzemními garážemi hotelu tak vznikla rozlehlá plocha, která dnes nese jméno Miloše Formana, ale městský život ji dosud míjí. Otázka její podoby se proto v Praze vrací znovu a znovu. Do mezinárodní soutěže na její proměnu se přihlásilo 197 ateliérů ze 42 zemí. Náš návrh, zpracovaný se švýcarským ateliérem VOGT Landschaftsarchitekten, získal 3. místo.



Nechtěli jsme Praze přidávat další náměstí. Tuto roli u Pařížské dávno hraje prostranství u Staronové synagogy. Místo čteme jako piazzettu, předprostor výrazné hotelové fasády, položený mezi stromořadím Pařížské a svahy Letné, tam, kde město plynule přechází v krajinu. Nepotřebuje nový obraz. Potřebuje, aby bylo vidět, co tu už je.



Odpověď jsme našli v typologii, kterou Praha zná po staletí, a přesto ji málokdo bere jako veřejný prostor: v klidné městské zahradě. Františkánská zahrada nebo zahrady kolem Řásnovky leží pár kroků od ruchu ulic, a přece patří jinému světu. Odkrývají se postupně a jejich síla je v náhlém přechodu z hluku do ticha, ze slunce do stínu. Je to soukromí, které patří všem. Tuto zkušenost přenášíme do jednoho z nejexponovanějších míst historického centra. Z plochy, kterou se jen prochází, se stává zahrada, ve které se zůstává.




Do přísně vymezeného čtverce vkládáme eliptický pavilon. Elipsa nechává rohy volné, otevírá diagonální průhledy a zakládá nové osy pohledu i pohybu. Koruny stromů se kolem ní rozestupují do mýtiny, ve které vyniká fasáda hotelu. Pravidelný rastr stromů dává prostoru řád a měřítko a funguje jako měkká architektura: poskytuje stín, klid a zlepšuje mikroklima.



Hlavním nástrojem návrhu je ale topografie. Náměstí se nerozkládá do plochy, ale do výšky, ve třech úrovních, které jsou vzájemně plynule provázané: podzemí, náměstí a terasa v korunách stromů. Prostranství se zvedá na úroveň hotelové haly, odtud pozvolna stoupá na střechu pavilonu, kde na vrcholu čeká odměna – malá a bujná zahrada s výhledem na Pařížskou, Letnou a Staronovou synagogu.



Opačným směrem pak veřejná plocha po terasách klesá až k podzemním garážím. Technické zázemí se tak stává přirozenou součástí cesty městem a nabízí místo pro menší retailové plochy, které náměstí oživí, aniž by narušily ticho zahrady. Náměstí Miloše Formana tím získává to, co mu od počátku chybělo: stín, klid a důvod se zastavit.




Náměstí Miloše Formana

informace o projektu

projekt: Náměstí Miloše Formana
lokalita:
Praha
rok:
2026
status: soutěž, 3. místo
společně s: Vogt Landscape Architects
team: Daniel Struhařík, Georgi Dimitrov, Natálie Hodková,
Laura Franeková, Jan Urbášek, Jakub Čevela, Monika
Matějkovičová, Radim Koutný, Radek Zabloudil, Tereza
Čamborová, Vojtěch Heralecký, Aneta Báčová, Erik Banič,
Kristýna Lipovská, Nicola Eiffler, Thomas Kissling,
Günther Vogt, Ferdinand Klopfer
investor: WIC Prague a.s.
vizualizace: monolot studio
fotografie: Václav Novák, skyworker
témata: pražská městská zahrada, piazzetta, pavilon
v zeleni, práce s topografií, tři úrovně veřejného
prostoru, zahrada v korunách stromů