Dům umění

Samotný program Centra současného umění a architektury je poměrně ambiciózním architektonickým zadáním. Prolínají se v něm otázky současného galerijního prostoru a způsobů vystavování vůbec. V době, kdy je umění natolik dynamickou disciplínou, že do sebe absorbuje veškerá možná média, digitální prezentaci, performance i vědecké metodologie, se pro architekta stává zásadní výzvou definovat prostor, jenž by mohl všechna tato multidisciplinární témata pojmout. V případě českobudějovického Domu umění však stejně zásadní byla otázka, jak tuto různorodost a mnohočetnost promítnout do stavby, jež je památkově chráněná a stojí na samotném hlavním náměstí Přemysla Otakara II.



Budova je součástí řady původních měšťanských domů, jejichž historii lze sledovat až do poloviny 14. století. Objekt prošel v průběhu dějin mnoha stavebními úpravami, přičemž ty poslední, z první poloviny 80. let 20. století, zásadně změnily jeho funkční i dispoziční uspořádání. Dispoziční změny byly realizovány v duchu moderny, jež v rámci architektury kladla největší důraz na hladký provoz a funkčnost. Dům tak byl s konečnou platností definován a uzpůsoben účelu, jemuž tou dobou sloužil. Dnes se však parametry a požadavky změnily a změnila se i samotná funkce domu – což si vyžádalo nutnost adekvátní architektonické reakce.



Obsahem našeho návrhu proto není výrazné architektonické gesto, nýbrž prostorová rekonfigurace stávající struktury, doprovázená výrazovou umírněností. Vzhledem k historické hodnotě objektu jsme se rozhodli přistupovat k návrhu s pokorou – dům jsme v prvé řadě očistili od všech dispozičních nánosů. Díky tomu jsme získali poměrně jasné rozvržení čtyř příčných traktů, definovaných nosnou strukturou historického objektu. Další dispoziční členění již nebylo třeba. Čtyři volné příčné trakty nabízejí dostatečnou flexibilitu jak pro provoz galerie, tak i městských kanceláří či kreativního centra.



Galerii vnímáme jako kulturní srdce města. Celý dům se tak stává komunikační platformou, skrze niž dochází k interakci veřejnosti s kulturním děním v domě i ve městě. V přízemí, jež je pojednáno jako betonový sokl, se nachází informační centrum a výstavní prostor, expandující do veřejného prostoru podloubí a náměstí. Betonové komunikační a servisní jádro vede návštěvníky do vyšších podlaží, v nichž sídlí samotná galerie, edukační centrum, kanceláře města a v posledním podlaží – pod velkorysou novou střešní krajinou – prostor, reagující na současné tendence v umění. Otevřená platforma s multifunkčním využitím a na ni navazující venkovní terasa s výhledem na město. Její návrh je pojednán jako „trojstřeší“, jež vyrůstá z jednotlivých konstrukčních traktů, a doplňuje tak bohatost českobudějovické střešní krajiny.



Dům umění

informace o projektu

projekt: Centrum současného umění a architektury 
lokalita:
České Budějovice
společně s: AFF Architekten, Malý Chmel
team: Georgi Dimitrov, Alžběta Bláhová, Anna Vrzalová,
Miroslav Malý, Natálie Ivkovičová, Miroslav Chmel,
Daniel Struhařík, Martin Ciglbauer, Zdeněk Chmel,
Martin Fröhlich, Jan Bureš, Ulrike Dix 

autor: Ulrike Dix (architektka, AFF Architekten GmbH),
Martin Fröhlich (architekt, AFF Architekten GmbH),
Hanno Schröder (architekt, AFF Architekten GmbH),
Miroslav Malý (architekt), Zdeněk Chmel (architekt),
Miroslav Chmel (architekt, společník Malý Chmel s.r.o.),
Daniel Struhařík (architekt, společník peer collective s.r.o.)
status:
probíhající, dokončená dokumentace pro stavební povolení 
témata: transformace, research, střecha jako nová vrstva volně
a soudobě navazující na okolí, bourání, variabilita, nová
funkce prostřednictvím rekonstrukce, jaký má být prostor
galerie 
na základě: soutěž, 1. místo 
vizualizace: 
Ondřej Žvak